top of page
Nebe-peklo-ráj
27. 1. 2026 - 28. 2. 2026
Výstava Kláry Korbelové Nebe–peklo–ráj rozvíjí metaforu dětské skládačky, která se v
jejím podání mění v obraz postupného odhalování vrstev osobnosti. Hravý princip
odkrývání jednotlivých políček zároveň představuje cestu do vlastního nitra – od
povrchní lehkosti až k intimním a někdy bolestným rovinám osobní zkušenosti.
Autorčin de/formovaný rukopis je nezvykle syrový. Není to ale estetická manýra, spíš
prostředek, jak zachytit psychickou tenzi a nejednoznačnost vlastního prožívání.
Expresivní barevnost nese silný emocionální náboj a funguje i jako významotvorný
prvek, který zvýrazňuje zranitelnost, konflikty i tíhu skutečnosti. Motivy nelichotivých
autoportrétů, odložených či polámaných dětských hraček a intimita spodního prádla
definují osobní ikonografii jako něco, co bývá obvykle důsledně skryto.
Výstava má místy až deníkový charakter. Klára Korbelová pracuje bez přikrašlování a
pozitivní stylizace, s odvahou přiznat vlastní nejistoty i chvíle úlevné rezignace. To ještě
podtrhuje její ručně psaný text na zdech galerie, který propojuje vizuální a verbální
rovinu a zvyšuje celkovou intenzitu výpovědi. Výsledkem je kompaktní, emocionálně
nabitá zpráva o hledání a definování sebe sama v prostoru mezi hrou a neustále
doléhající realitou všedního dne.
Odložený případ
3. 12. 2025 - 17. 1. 2026
Výstava Františka Skály Odložený případ může připomínat znovuotevřený spis,
který se po letech vrací na stůl. Autor se s jemnou ironií ujímá lehce detektivní, lehce
badatelské práce po vlastním tvůrčím osudu, aby v ateliéru i osobních archivech odhalil
někdy možná trochu pozapomenuté, nicméně stále živé a funkční „stopy“ své obsáhlé
umělecké činnosti.
Některé menší formáty, znovuobjevené v prachu dějin a počítače, sice mohou
vypadat ne/nápadně, přesto mají pevné místo v jeho dlouhodobých konceptech jako
drobné důkazní materiály, které monitorují Skálův komplexní umělecký příběh.
Nejstarší práce pochází z roku 1983, další prolínají následující dekády až do současnosti.
Nálezy z minulého století spolu s těmi aktuálními působí jako postupné svědectví o
kontinuitě i proměnlivosti Skálova vizuálního a materiálového přemýšlení.
Do výběru se stejně tak dostaly novější poloabstraktní plátna připomínající mapy
neznámých krajin, jako ne zcela identifikovatelné objekty, jež by ve spise zřejmě
figurovaly jako podvratné předměty nejasného určení a funkce. Aby byl případ
kompletní, nechybějí ani zástupci kultovních sérií, například Kytar či Tabulek, které
fungují jako nezaměnitelné otisky autorovy ruky.
Odložený případ není jen výběrovou miniretrospektivou, ale navíc ještě
rafinovaným vyšetřováním, v němž se jednotlivé fragmenty skládají do obrazu, který je
něčím důvěrně známý i nečekaně nový. Jistá nejistota ovšem zůstává: co je tímto sběrem
vlastně možné vypátrat?
Možná emotivní logiku, která propojuje zdánlivě nesouvisející práce. Možná
důkaz, že i odložené případy mají schopnost znovu ožít. Anebo potvrzení, že tvorba
Františka Skály je sama o sobě permanentní detektivkou, v níž se pointa nikdy nevyjeví
úplně, a právě proto je zajímavé pátrat dál.
Není tedy divu, že je spis Odložený případ veden jako otevřený, s poznámkou:
„Další šetření nutné.“
MEDIA PARTNERS
bottom of page